Historie

Velšský kob se vyvinul z kříženců velšských horských ponyů nejprve s koňmi, dovezenými Římany, kteří se usídlili ve Walesu, a později se španělskými koňmi.
Ve 12. století napsal Giraldus Cambrensis, arciděkan z Breconu, že ve středním Walesu jsou „nejznamenitější koně… pocházející z některých ušlechtilých španělských ořů“.
Křížením těchto koní s horskými klisnami vznikli Powysovi koně, nejvýznamnější remonty anglické armády od 12. století dále. Z téhož zdroje pocházeli také starobylí velšští tažní koně. Moderní kob je však skutečná, i když podstatně zvětšená replika horského ponyho, třebaže byl kdysi ovlivněn i norfolkským klusákem nebo cestovním koněm, yorkshirským kočárovým koněm a původním hackneyem typu roadstera.

Hřebci-zakladatelé chovu:

V plemenné knize velšských ponyů a kobů najdeme nejčastěji čtyři hřebce. Jsou to: Trotting Comet, narozený 1840, True Briton, narozený 1830, Cymro Llwyd, narozený 1850, a Alonzo the Brave, narozený r. 1866.
Trotting Comet pocházel ze slavné cardiganshirské klusácké klisny a jeho otcem byl slepý vraník Flyer, velšský tažný kůň z norfolkské klusácké klisny. True Briton byl synem Rulera, yorkshirského kočárového koně a jeho matkou byla údajně arabská klisna jménem Douse.
Cymro Llwyd pak byl potomkem Crawshay Bailey Araba, koně, kterého choval majitel hutí z Brecon Beacons, a klusácké klisny. Byl buď barvy izabel nebo plavý a zřejmě po něm zdědili mnozí kobové barvu krémovou, plavou nebo izabel. Jeho nejslavnějším žijícím potomkem je Llanarth Braint.
Alonzo the Brave, který v kohoutku měřil 163 cm, pocházel ze starého hackneyského stáda, jehož předky lze vysledovat až k Darley Arabianovi přes hřebce Shales Original a Norfolk Shales.

Užitek a sport:

Po staletí hráli velšští kobové velmi důležitou roli v životě Walesu a v zápřeži zajišťovali zemědělské práce. Dobrým odběratelem kobů byla i armáda, která je potřebovala k tahu děl i výzbroje i jako jezdecké koně pro některé pěchotní jednotky. Byla po nich také velká poptávka ve velkoměstech pro mlékárenské, pekárenské a jiné podniky k rozvozu zboží. Dokud nebyla zavedena v roce 1918 úřední licence hřebců, uplatňovaly se jakési „výkonnostní zkoušky“. Z dosažených výsledků těchto klusáckých testů se pak koně selektovali pro chovné využití. Nejoblíbenější trasa měřila 56 km a vedla kopcovitým krajem z Cardiffu do Dowlais; nejlepší koně ji zdolali za méně než 3 hodiny.
Současní velšští kobové jsou jednak zdatnými tažnými koňmi a jednak i huntery s vrozeným talentem ke skákání. Jsou nenároční na péči, ovladatelní a velmi zdraví. Křížením s plnokrevníky vznikají velšští polokrevníci, soutěžní koně pro jízdu pod sedlem i v zápřeži, kteří jsou vynikající díky odvaze, všestrannosti a zdravým končetinám i celé tělesné konstituci.